Hs 129 byl jednomístný dvoumotorový bitevní letoun a proto byl také vybaven speciálním typem zaměřovače. Zajímavá je už skutečnost, že zaměřovač musel být umístěn vně kabiny, protože pilotní prostor byl díky svému umístění v přední části letadla a ocelové vaně, která ho obklopovala, velmi těsný a na zaměřovač zde prostě nezbylo místo.

Čelní sklo se nacházelo pouhých 30 cm (!) od obličeje pilota.  Navíc byl průřez trupu koncipována jako lichoběžník, jehož užší hrana byla nahoře, takže pilotova ramena se díky sbíhavosti bočních stěn prakticky dotýkala bočních hran kokpitu. Aby se pilot vůbec mohl do kokpitu nasoukat musela být ocelová sedačka řešena jako vyklápěcí směrem vzad. Není divu, že tak těsný kokpit mohl u pilotů vzbuzovat klaustrofobické pocity.

Jako zaměřovač byl použit Revi C/12D mit Zieleinrichtung, což byl upravený standradní Revi C/12D doplněný ve své levé části o malé kovové lišty nasměrované pod různým úhlem směrem vpřed. Skrze tyto lišty probíhaly vertikálně dva ukazatele (dráty či tenké lišty) s malým vzájemným odstupem po směru letu.

Postup útoku:

1. Pilot se nejprve podle použitých bomb a jejich časovaných roznětek rozhodl, z jaké výšky provede horizontální útok (level bombing). Měl na výběr výšky 10, 50, 100 nebo 200 m – každé výšce odpovídala jedna kovová lišta na zaměřovači.
2. V dané výšce pak pilot uvedl letoun do správného kurzu na cíl a upravil rychlost na 300 km/h.
3. Jakmile se cíl objevil v dohledu, korigoval pilot letoun tak, aby byl cíl v zákrytu s dvěma vertikálními ukazateli v zaměřovači.
4. Nakonec  se pilot soustředil na lištu Zielenrichtung odpovídající jeho letové výšce – sehnul hlavu tak, aby se mu daná lišta jevila v zákrytu, tj. aby viděl pouze její přední hranu (jako vodovnou čárku). V okamžiku, kdy tato “čárka” splynula s cílem, zmáčkl tlačítko pro odhoz bomb.

Na závěr video, kde je prakticky ukázán výše uvedený postup:

Další informace o pilotování HS 129 B-2 naleznete v tomto příspěvku.